Donedávna jsem netušila, že něco jako imposter existuje. Dnes konečně vím, co mi stojí v cestě k vysněným cílům – pocit, že každým úspěchem vlastně podvádím okolí. Pojem imposter vám možná nepřipadá povědomý. Jeho projevy ale rozhodně ano. Schválně, řekněme, že…:
- …nabýváte přesvědčení o vlastní nekompetenci navzdory zjevným zdarům.
- …se obáváte, že vás v následujícím okamžiku někdo odhalí jako podvodníka.
- …si myslíte, že si nezasloužíte být tam, kde jste, a dostali jste se tam pouze náhodou.
- …trpíte utkvělou představou o své neodbornosti, a to bez ohledu na znalosti, které máte.
- …neslavíte úspěch, ale naopak se za něj stydíte.
- …jste přesvědčeni, že okolí ví mnohem více než vy a tudíž nemáte právo sdílet společný prostor (např. v zaměstnání).
Trefila jsem se alespoň v polovině příkladů? Pak jsme právě dokázali, že se vás týká imposter neboli syndrom podvodníka. Koncept IS poprvé představily dvě behaviorální psycholožky, Suzanna Imesová a Pauline R. Clanceová a aplikovaly jej na „ženy na vysokých pracovních postech“. Dnes je jasné, že se týká všech lidí bez ohledu na pohlaví, věk, vzdělání nebo společenský status.
Imposter syndrom se týká všech lidí bez ohledu na pohlaví, věk, vzdělání nebo společenský status.
Imposter syndrom: I malá chybička vypadá jako Armageddon!
„Chybička se vloudila, to se může stát každému,“ konejšila mě maminka na základní škole, když jsem si v čísle popisném popletla číslice a místo 2390 se na papíře objevilo 20390. Banální hrubka, řekli byste si. Pro impostera kráter dosahující rozměrů Macochy.
😨 Moje zkušenost: Styděla jsem se. Hořely mi tváře. A chtěla jsem se propadnout hanbou až k protinožcům.
Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby nad tím maminka nemávla rukou? Kdyby mě byla okřikla? Nejspíš bych hrůzou omdlela. Společnost „zdravých“ zrovna teď pohrdavě odvrací zrak a mumlá něco o sralbotkách a měkejších. Zbytek „spolutrpících“ souhlasně přikyvuje. Zná to totiž až příliš dobře.
Nefalšovaný imposter je snadno rozeznatelný, protože:
- O sobě často pochybuje.
- Neumí realisticky posoudit vlastní dovednosti.
- Úspěch přičítá vlivu vnějších faktorů.
- Znehodnocuje svůj výkon.
- Obává se nenaplněných očekávání.
- Stanovuje si extrémně náročné cíle a je frustrovaný, když je nesplní.
- Sabotuje vlastní úspěch.
Syndrom se u každého projevuje trochu jinak. Zatímco jednoho „nakopne“ a motivuje, druhého sráží a nutí ho dřít do úmoru, tj. mnohem tvrději a déle, než je nutné. To proto, aby sám sebe přesvědčil, že na to má a nešidí okolí.
😨 Moje zkušenost: Na vysoké škole jsem makala mnohem urputněji než kolegové. Dokonce jsem jim ulehčovala tím, že jsem část jejich úkolů naložila na sebe. Pronásledovalo mě vyčerpání, stres a nervozita, a to jen proto, abych si mohla říci „Podívej, že to také zvládáš!“.
Co mi dává právo tady být? Imposter se skrývá i v nejobyčejnějších činnostech
Se syndromem podvodníka je to ošemetné, poněvadž je všude. Je něco jako náš stín, chodí za námi, kamkoli se hneme. A přivádí s sebou svého mladšího bratra, začarovaný kruh. Vzpomeňte si na imposter motto „Úspěch je dílem náhody.“, přidejte k němu poťouchlého bratříčka a výsledek je jasný:
- Ta prezentace na dějepis dopadla dobře JEN PROTO, že jste si celou noc opakovali jména panovníků.
- Rodinná oslava se povedla, ale TO Z TOHO DŮVODU, že jste měli k dispozici kartičky se jmény hostů a dopředu si připravili témata na tzv. small talk.
- Úspěšně jste absolvovali závěrečné zkoušky, ale to PROTO, že zkoušející byli unavení a nechtělo se jim vás „mučit“.
- Vedení firmy vás pozvalo na kolektivní večírek, protože jste odvedli kus dobré práce. Vy ale nejistě postáváte v rohu a dumáte „Co mi dává právo tady být?“.
Ani na okamžik neuvažujete o tom, že byste mohli uspět prostě proto, že to umíte/znáte/víte/máte talent. Vůbec. Když úspěch, tak zaúřadování hloupé náhody. S tím se ale dá bojovat, věděli jste to? A není to tak těžké.
10 copywriterek sdílí zkušenosti s bojem s imposterem. Vyhrávají, vy můžete také!
Vyzpovídala jsem desítku nesmírně úspěšných žen, které mají rozjetý zdařilý copywriterský byznys. Jsou krásné, sympatické, inteligentní, šarmantní a vtipné. Patřil by jim celý svět, kdyby je impostor nedržel takříkajíc v šachu. Nevěří si, neoplývají sebevědomím a užírají se pocitem, že „ti okolo jsou lepší“.
Každá z nich ale sebrala odvahu a rozhodla se to změnit. Nenechají si šéfovat od hloupého psychologického fenoménu a berou život do vlastních rukou. A pro vás, čtenáře, mají několik báječných rad.
Rady úspěšných podnikatelek vám pomohou bojovat s imposterem!
- Poslouchejte, co vám říkají ostatní. Soustřeďte se na to, jak vás vnímají a co se jim na vás líbí. To si ukládejte do hlavy jako „novou realitu“ a rozpouštějte tím svoje pochybnosti.
Moje rada
Naučte se nehroutit z kritiky. Jak na to? Mně se osvědčila redukce nadužívání sociálních sítí o 45 %. Pečlivě hlídám počet skupin, jichž jsem součástí. Schvaluji přátelství jen s lidmi, s nimiž se dobře znám. A neúčastním se bezduchých diskusí, ze kterých nemůžu vyjít s čistým štítem. Zkuste to také, třeba přechodně.
- Prohlédněte si své „úspěchy“, tj. konkrétní věci, co jste udělali/máte za sebou, a povedly se. Určitě se nezapomeňte soustředit na pochvalné reakce klientů, zaměstnavatelů nebo rodiny.
Moje rada
Vytvořte si nástěnku úspěchů. Je to snadné. Kupte korkovou nástěnku a pověste ji na zeď co nejblíže pracovnímu prostoru, kde trávíte nejvíce času. Na papírky (klidně pestrobarevné) zaznamenávejte své dílčí úspěchy a zdary. Banalita, říkáte si? Vězte, že ne. Je důležité připomínat si, že jsme talentovaní a dobří v tom, co děláme. Obzvlášť imposter na to s chutí zapomíná.
- Uvědomte si, že pochybnosti jsou pouhé myšlenky a řídíte je jen vy.
Moje rada
Imposterská nedůvěra ve vlastní schopnosti umí být paralyzující. Málokdo si dokáže připustit, že jde o pouhou nevítanou představu, která se v 95 % nezakládá na pravdě. Slyšeli jste o pořekadle „opakování je matkou moudrosti“? Zkuste si jako smyčku opakovat tři jednoduchá slova „MÁM NA TO“.
- Naučte se dělat si věci po svém.
Co říká jedna z předních copywriterek?
„Ať si o mně myslí každý, co chce. Je to hrozně osvobozující. A pak (mi) samozřejmě (pomáhá) každý další nový klient, který chce pracovat právě a jen se mnou. Nebo když mě poptá významnější firma. Když mě poptají na vzdělávání. Je toho hodně, co pomáhá.“
- Uvědomte si, že podstatné je jen to, co si o sobě myslíte vy.
Citát další úspěšné byznysmenky
„Došlo mi, že nejsem o nic lepší nebo horší než miliarda lidí kolem a začalo mi být fuk, co si o mně myslí lidi, na kterých mi nezáleží a kterým nezáleží na mně. Podstatné je, co si o sobě myslím já. A to se vždycky odrazí v tom, jak mě a moji práci budou vnímat ostatní. (…) A snad ještě, co jsem kdysi slyšela v nějakém filmu: Chovej se tak, jako bys už byla, tam kde být chceš. Tam, kde už dnes jsi, tam už jsi.“
- Nebojte se problém diskutovat s psychoterapeutem nebo psychologem. Dokáže vás posunout za krátkou dobu tam, kam byste se sami plahočili několik měsíců/let.
Moje rada
Dobám, kdy bylo chození k psychologovi považováno za projev šílenství, naštěstí dávno odzvonilo. Dnes jsou návštěvy odborníků na duševní zdraví považovány za normální. Tak proč toho nevyužít? Popovídejte si s někým, kdo o vašem problému ví spoustu odborných zákonitostí a umí poradit něco, co je nabíledni, ale vás to ani ve snu nenapadlo.
- Najděte své spolutrpící a navažte s nimi kontakt.
Moje rada
O imposter syndromu jsem se poprvé dozvěděla na jaře minulého roku. Za pouhé dva měsíce od gigantického zjištění jsem se seznámila s třinácti (!) dalšími lidmi, které trápí to samé. A víte vy co? Není nic úlevnějšího, než zjistit, že v tom nejste sám. Ať už jde o skupinu na sociálních sítích, kolegy v práci nebo rodinné příslušníky – slyšet z něčích úst „Ano, toto přesně znám“ je balzám na duši.
- Nebagatelizujte svůj problém a připusťte si, že ovládá zásadní aspekty vašeho života.
Moje rada
Někteří mají potíže přiznat si, že něco jako syndrom podvodníka vůbec existuje. Neřkuli aby si připustili, že se jich týká. Nebuďte zaslepení a postavte se k pravdě čelem. Je to velmi osvobozující. Škatulkování nemá rád nikdo, ale v tomto případě pomáhá. Jakmile si budete svoje trápení umět pojmenovat, přestanete si připadat „divně“. A budete moct začít cílit léčbu na konkrétní neduh.
