Přeskočit na obsah

Vliv stravy bohaté na proteiny na obezitu v rámci odlišného pohlaví

Abstrakt

Nadváha a obezita patří mezi velmi závažné celosvětové problémy, ve vyspělých zemích se počty obézních poměrně dramaticky zvyšují. Ukládání tukové hmoty závisí na odlišných metabolických procesech mezi pohlavími. Dalším důležitým aspektem je životní etapa, ve které se daný jedinec právě nachází.

Jak je uvedeno v tomto výzkumu, konzumace nepřiměřeně velikého množství stravy bohaté na proteiny vede k obezitě. Ačkoli je model středomořské stravy stále označován za jeden z nejzdravějších, je rozšířen názor, že při snaze udržet si nebo snížit váhu je vhodnější jíst velké množství proteinů, zejména maso, a omezovat sacharidy, zejména cereálie. V této studii ale bylo dokázáno, že souvislost mezi přísunem proteinů a zvýšenou váhou je výrazná. Kromě toho byl dokázán signifikantní rozdíl mezi váhou u samců a u samic.

Úvod

Epidemie obezity je jedním z klíčových faktorů ovliv­ňujících spotřebu zdravotní péče ve společnosti, od ní se odvíjejících vysokých přímých ekonomických nákladů, a rovněž se spolupodílí na nepřímých nákladech spoje­ných se sociálním zabezpečením obézních (1). Obezita je one­mocněním, kde kromě genetických faktorů hraje důleži­tou roli životní styl člověka, zejména jeho pohyb a stra­vovací zvyklosti (2).

Obezita není vyvolána pouze převahou příjmu energie, hraje zde roli řada dalších faktorů. Hlavní příčinou vzniku obezity je kombinace životního stylu (cca 50 %) a genetické dispozice (3). Přestože genetickým predispozicím je přikládána velká důležitost, za rozvoj obezity v posledních třiceti letech může především změna životního stylu, protože genetický fond populace se za tak krátkou dobu nemohl změnit (4). Odborný tisk udává, že v roce 2007 celosvětově poprvé překročil počet lidí obézních a s nadváhou počet těch, kteří trpí podvýživou. Obezita spolu s cukrovkou 2. typu se stávají civilizačními nemocemi nejen vyspělého světa, hovoříme dokonce o epidemii obezity (5).

Zvláště v západní Evropě a Severní Americe se velmi rychle zvyšuje počet obézních dětí, a tak onemocnění jako vysoký krevní tlak a cukrovka nejsou u adolescentů výjimkou. Epidemiologické studie se zaměřují na pochopení vztahu mezi obezitou a odlišným pohlavím. Některé studie poskytují velmi cenné informace, neboť přicházejí s poznatkem, že ženy mají obecně větší podíl tělesného tuku uloženého subkutánně a ve svých dolních končetinách, zatímco muži pravděpodobněji ukládají tuk v oblasti břicha (6). Tato odlišná strategie ukládání podkožního tuku je ovlivněna ovariálními hormony (7). I přes vynaložené úsilí a nespočet odborných pojednání je potřeba brát v úvahu mnohé „konfliktní faktory“, které znemožňují přesné zdůvodnění ukládání tuku u žen a mužů (samic a samců). Mezi tyto konfliktní faktory patří: 1) rozdíly v zaměstnání mezi muži a ženami (některé práce vyžadují více fyzické aktivity než jiné), 2) rozdíly v počátečním složení těla na začátku studie mezi pohlavími, 3) rozdíly v současném stravování mezi muži a ženami a 4) rozdíly v reprodukci (např. fluktuace hmotnosti během těhotenství a po něm) (7, 8).

Trendy nadváhy a obezity se rutinně zkoumají na speciálně ošetřených myších, které jsou geneticky upravené tak, aby vykazovaly příznaky lidské obezity. Těmto myším zpravidla více roste bříško, více jí a také více trpí zdravotními problémy souvisejícími s obezitou (9). Tukové buňky takto geneticky upravených myší produkují enzym HSD-1, který v buňkách vytváří hormon kortizol, a ten souvisí právě s obezitou (10). Podařilo se prokázat, že myší samci mají vyšší náchylnost k obezitě ve srovnání s myšími samicemi (11). Studium na myších má přispět k objasnění toho, jak organismus reguluje tukové zásoby. Tyto poznatky budou poté velmi nápomocné při hledání léku proti obezitě. Raketové rozšíření tzv. proteinové diety neboli ketodiety vede k mylným domněnkám, že vyloučení obilných jídel z jídelníčku a zařazení obrovských porcí masa povede k úžasné redukci váhy (12). Výzkum jako takový se zabýval otázkou, zda strava bohatá na proteiny signifikantně změní váhu myších jedinců a zda se tato váha bude lišit mezi pohlavími.

Metodický přístup

V rámci tohoto projektu se pracovalo se 40 myšmi, přičemž 20 bylo samců a 20 samic. Jedné skupině myší (10 samců a 10 samic) byla podávána strava bohatá na proteiny, druhá skupina hlodavců byla krmena žrádlem s normálním obsahem proteinů. Takto byly myši ošetřovány po dobu jednoho měsíce. Následně byly zváženy. Hmotnost je uváděna v gramech, přičemž váha kolem 60 g u samic a kolem 80 g u samců je považována za nadlimitní (14) (průměrná váha dospělé myši se pohybuje okolo 20 g). 

Statistické vyhodnocení

Získané výsledky byly zpracovány v programu STATISTICA 13.2. K vyhodnocení naměřených hodnot byla použita dvoucestná analýza variance (ANOVA).

Výsledky

Myši krmené stravou bohatou na proteiny vykazovaly signifikantní nárůst tělesného tuku a tělesné konstituce jako takové (F = 22,168; df = 1; p = 0,000037). Samci myší, kteří byli ošetřeni tzv. proteinovou dietou vykazovali znatelně vyšší nárůst hmotnosti než stejně krmené samice (F = 56,654; df = 1; p = 0,00001). U takto krmených myší se postupem času rozvíjely některé menší či větší zdravotní obtíže, mezi které patřily problémy se srdcem, dýcháním a počínající cukrovka. Oproti tomu myši, které byly krmeny normálním žrádlem bez přídavku proteinů, nevykazovaly nárůst tělesné hmotnosti, pěkně prospívaly a byly zdravé. Z interakce také vyplývá, že samci inklinují k zvýšení tělesné hmotnosti více než samice, jak lze vidět na obrázku 2.

Obrázek 2 znázorňuje grafické vyhodnocení naměřených hodnot.

Vliv proteinů na obezitu
Obr. 2: Přírůstek hmotnosti u samců a samic myší v závislosti na složení stravy.

Diskuze

Z důvodu nevídaného rozšíření obezity v posledních letech bylo zajímavé zkoumat její trendy u myší. Tato studie se zabývala hypotézou, zda příjem zvýšeného množství proteinu ve stravě vede k ukládání tělesného tuku a zda příliš mnoho proteinů přispívá z dlouhodobého hlediska ke vzniku cukrovky a dalších komplikací typických pro západní stravu, což je patrné i u nasycených mastných kyselin (15). Podařilo se prokázat, že myší samci skutečně k zvýšení tělesné hmotnosti inklinují více než samice krmené tímtéž žrádlem. Výsledky našeho výzkumu taktéž poukazují na to, že v otázce nadváhy neřkuli obezity hraje nejvýznamnější roli složení jídelníčku. Příliš jednostranná a kalorická strava vede ke stereotypu a jakmile tělu začnou chybět jiné složky potravy, pro správný vývoj esenciální, začne nevyhnutelný nárůst tělesné hmotnosti (16), jak bylo patrné u obou skupin myší krmených jednostrannou stravou založenou na vysokém přísunu proteinů.

Závěr

Studie potvrdila rozdílný přístup v percepci obezity jako choroby u samců a samic myší v neprospěch samců. Díky myším bylo možné prokázat, že strava s vysokým obsahem proteinů vede k nárůstu tělesné hmotnosti. Těchto nalezených skutečností je třeba využít v návrhu strategií zacílených na individuální podporu chování a životního stylu, které brání rozvoji obezity.

Seznam autorů

  1. BUDIL, S.; TÁBORSKÝ, M.: Obezita jako metla lidstva ve 21. století. Hubeňour. 2010, 67(3): 12-20.
  2. CRHA, K.; WEIGEL, J.: Obezita napříč stoletími – historický přehled. Časopis dietetiků. 2012, 50(2): 135-138.
  3. DALILAH, P.; HORNSBY, L.; JENKINS, G. Obesity and genetic factors. Slim. 2009, 57(6): 65-69.
  4. DEJMEK, A.; HUSTOLES, O. Obezita jako důsledek životního stylu. Hubení vládnou. 2006, 48(5): 56-68.
  5. CHALUPA, Z.; KAŠTOVSKÝ, P. Obezita jako novodobá epidemie. Epidemiology. 2014, 59(3): 74-84.
  6. JIROTKA, R.; TURNOVSKÝ, J.; SÍRA, B. Tělesný tuk u mužů a u žen. Gender. 2010, 60(5): 89-90.
  7. KLEMPERA, Č.; KLÁSEK, O.; ŠPAČEK, J. Ovariální hormony ovlivňují míru ukládání tuků. Hormony establishment. 1999, 54(2): 56-58.
  8. LEROY, J. Conflict factors among men and women. Gender. 2016, 65(9): 543-546.
  9. MORNING, R.; GEOFFREY, F.; TALBOT, A. Mice specially adapted for obesity research. Research animals. 2014, 44(6): 481-489.
  10. NECHUTNÝ, J. Kortizol a jeho souvislost s obezitou. Hormony establishment. 2006, 50(5): 99-105.
  11. NEPEVNÝ, A.; ŽÍLA, T. Obezita u myší. Myší revue. 2000, 47(4): 65-75.
  12. NEREZ, E.; KRATINA, R. (Ne)výhody ketodiety. Časopis dietetiků. 2008, 70(4): 89-100.
  13. NETĚSNÝ, Z., KOUMÁK, A., ÚLEHLA, D. Zdravotní komplikace doprovázející obezitu. Nemoci mezi námi. 2015, 49(5): 660-665.
  14. ŠEVEL, H.; SVIST, R. Obezita dnes a kdysi. Historik. 2014, 34(8): 56-70.
  15. TRUCK, P.; FINLLEY, J. STEM/MARK research – review. Obesity list. 2011, 55(6): 89-99.
  16. ZANUCKI, I.; OLOMOV, W. Stereotyped diet. Slim. 2016, 62(3): 99-109.