Máte výsledky. A stejně si připadáte jako podvodník. Že vás každou chvíli někdo prokoukne. A že všechno, co se vám povedlo, byla vlastně náhoda. Pokud vám to zní povědomě, nejspíš se potýkáte s tím, čemu se říká imposter syndrom:
- Nabýváte přesvědčení o vlastní nekompetenci navzdory zjevným zdarům.
- Obáváte se, že vás v následujícím okamžiku někdo odhalí jako podvodníka.
- Myslíte, že si nezasloužíte být tam, kde jste, a dostali jste se tam pouze náhodou.
- Trpíte utkvělou představou o své neodbornosti, a to bez ohledu na znalosti, které máte.
- Neslavíte úspěch, ale naopak se za něj stydíte.
- Jste přesvědčeni, že okolí ví mnohem více než vy, a tudíž nemáte právo sdílet společný prostor (např. v zaměstnání).
Trefila jsem se alespoň v polovině příkladů? Pak jsme právě dokázali, že se vás týká imposter neboli syndrom podvodníka. Koncept IS poprvé představily dvě behaviorální psycholožky, Suzanna Imesová a Pauline R. Clanceová a aplikovaly jej na „ženy na vysokých pracovních postech“. Dnes je jasné, že se týká všech lidí bez ohledu na pohlaví, věk, vzdělání nebo společenský status.
Imposter syndrom se týká všech lidí bez ohledu na pohlaví, věk, vzdělání nebo společenský status.
Imposter syndrom: I malá chybička vypadá jako Armageddon!
„Chybička se vloudila, to se může stát každému,“ konejšila mě maminka na základní škole, když jsem si v čísle popisném popletla číslice a místo 2390 se na papíře objevilo 20390. Banální hrubka, řekli byste si. Pro impostera kráter dosahující rozměrů Macochy.
Jak se imposter projevoval u mě? Styděla jsem se. Hořely mi tváře. A chtěla jsem se propadnout hanbou až k protinožcům.
Nefalšovaný imposter je snadno rozeznatelný, protože:
- O sobě často pochybuje.
- Neumí realisticky posoudit vlastní dovednosti.
- Úspěch přičítá vlivu vnějších faktorů.
- Znehodnocuje svůj výkon.
- Obává se nenaplněných očekávání.
- Stanovuje si extrémně náročné cíle a je frustrovaný, když je nesplní.
- Sabotuje vlastní úspěch.
Syndrom se u každého projevuje trochu jinak. Zatímco jednoho „nakopne“ a motivuje, druhého sráží a nutí ho dřít do úmoru, tj. mnohem tvrději a déle, než je nutné. To proto, aby sám sebe přesvědčil, že na to má a nešidí okolí.
Jak to bylo u mě? Na vysoké škole jsem makala mnohem urputněji než kolegové. Pronásledovalo mě vyčerpání, stres a nervozita, a to jen proto, abych si mohla říci „Podívej, že to také zvládáš!“.
Co mi dává právo tady být? Imposter se skrývá i v nejobyčejnějších činnostech
Vzpomeňte si na imposter motto „Úspěch je dílem náhody.“ a máte jasno:
- Ta prezentace na dějepis dopadla dobře JEN PROTO, že jste si celou noc opakovali jména panovníků.
- Úspěšně jste absolvovali závěrečné zkoušky, ale to PROTO, že zkoušející byli unavení a nechtělo se jim vás „mučit“.
- Vedení firmy vás pozvalo na kolektivní večírek, protože jste odvedli kus dobré práce. Vy ale nejistě postáváte v rohu a dumáte „Co mi dává právo tady být?“.
Ani na okamžik neuvažujete o tom, že byste mohli uspět prostě proto, že to umíte/znáte/víte/máte talent. S tím se ale dá bojovat. A není to tak těžké.
Když jsem to začala řešit, zjistila jsem, kolika lidí se syndrom týká
Když jsem se tím začala zabývat víc do hloubky, došlo mi, že to není individuální problém jednoho člověka. Vidím to dnes a denně u lidí, kteří mají za sebou výsledky, zkušenosti a reálně odvádějí dobrou práci. Přesto o sobě pochybují. Zpochybňují vlastní kompetence, podceňují svoje výstupy a mají pocit, že „ti ostatní jsou dál“.
Ne proto, že by byli horší. Ale proto, že nemají pevný bod, od kterého by se mohli odrazit. A přesně tady se to láme.
Tohle je mimochodem moment, který řeším s klienty nejčastěji.
Co funguje?
Ne univerzální rady, ani motivační citáty, nýbrž konkrétní kroky, které vám vrací kontrolu.
1. Omezte šum zvenčí
Čím víc hlasů posloucháte, tím hůř se orientujete v tom vlastním. Není potřeba být všude, reagovat na všechno a sledovat každého.
👉 Vyberte si, co k vám má přístup. Zbytek klidně vypněte.
2. Pracujte s důkazy místo pocitů
Imposter pracuje s dojmy. Realita ale stojí na faktech.
👉 Sepište si konkrétní věci, které máte za sebou (výsledky, zpětné vazby a situace, kdy jste něco zvládli).
Ne kvůli uklidnění, ale abyste měli o co opřít svoje rozhodování.
3. Pochybnosti nejsou fakta
To, že si něco myslíte, neznamená, že je to pravda.
👉 Naučte se jedovaté myšlenky zachytit a zpochybnit, ne je slepě následovat.
4. Nesnažte se zapadnout do systému někoho jiného
Velká část nejistoty nevzniká z nedostatku schopností, ale z toho, že se snažíte fungovat způsobem, který vám nesedí.
👉 Najděte si vlastní systém. Takový, který odpovídá tomu, jak přemýšlíte a pracujete.
5. Pracujte s prostředím
To, kým se obklopujete, má obrovský vliv.
👉 Lidi, kteří jsou o krok dál, vám můžou pomoct vidět věci jinak.
👉 A ti, co řeší to samé, vám pomůžou uvědomit si, že v tom nejste sami.
6. A někdy pomůže i externí pohled
To proto, že některé věci zevnitř prostě neuvidíte. Nebuďte v tom sami. Požádejte o pomoc. Ať už je to terapeut, mentor nebo někdo, kdo vám pomůže dát věcem strukturu.
Tohle všechno není o „větším sebevědomí“.
Je to o tom, že začnete mít jasno v tom:
- co děláte,
- pro koho to děláte,
- a proč to dává smysl.
Jakmile tohle drží pohromadě, imposter ztrácí půdu pod nohama.
Pokud máte pocit, že se v tom točíte dokola a nedaří se vám z toho vystoupit, ozvěte se mi. Podíváme se na to spolu a najdeme způsob, který bude fungovat právě vám.
Tohle je mimochodem přesně ten bod, kdy už dává smysl to neřešit sám.
